Vrchní soud v Praze
159 odst. 1- písm. d)
Ncp 98/2020 specifikace: k projednání a rozhodnutí žaloby na určení vlastnictví insolvenčního dlužníka není bezpodmínečně dána věcná příslušnost krajského soudu podle § 7a písm. b) IZ
Ncp 242/2021 specifikace: K řízení o žalobě, kterou se insolvenční správce dlužníka, který je obchodní korporací, domáhá na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, které měl žalovaný získat při výkonu funkce prokuristy dlužníka, a protože prokurista není orgánem s.r.o., ani nejde o odpůrčí žalobu, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.
101 VSPH 428/2020 specifikace: Insolvenční správce má právo požadovat v rámci podané odpůrčí žaloby i plnění, které má povahu plnění nepeněžitého, s tím, že i k projednání tohoto žalobního požadavku je věcně příslušným krajský soud coby soud insolvenční.
104 VSPH 164/2020 specifikace: K řízení o odpůrčí žalobě ve smyslu § 239 a násl. IZ jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.
101 VSPH 460/2020 specifikace: K řízení o určení neúčinnosti smlouvy o nájmu, kterého se domáhá insolvenční správce, jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.
101 VSPH 774/2020 specifikace: Insolvenční správce má právo požadovat v rámci podané odpůrčí žaloby i plnění, které má povahu plnění nepeněžitého, s tím, že i k projednání tohoto žalobního požadavku je věcně příslušným krajský soud coby soud insolvenční.
101 VSPH 763/2021 specifikace: K řízení o žalobě insolvenční správkyně, kterou se domáhala jednak určení neúčinnosti právního úkonu (právního jednání) dlužníka spočívající ve vrácení peněžité zálohy z důvodu zvýhodnění žalované ve smyslu ust. § 241 IZ, a jednak vydání plnění (které měla žalovaná tímto neúčinným právním jednáním nabýt) do majetkové podstaty dlužníka, povahou odpůrčí žaloba, proto věcně příslušným jsou krajské soudy coby soudy insolvenční.
101 VSPH 891/2021 specifikace: Věcná příslušnost krajských soudů jako soudů insolvenčních je v řízení o vydání peněžitého plnění do majetkové podstaty dlužníka dána i tehdy, ukáže-li se v průběhu řízení, v němž se insolvenční správce domáhal neúčinnosti právního úkonu (právního jednání) a současně vydání peněžitého plnění ve smyslu ust. § 239 odst. 4 IZ, že toto peněžité plnění povahu plnění z neúčinného právního úkonu (právního jednání) nemá.