Okresní soud v Chebu

Historie budovy soudu

 

Historie místa, kde se budova soudu nalézá, sahá do XV.století. V té době zde byla připomínána nevelká dřevěná strážní tvrz, střežící cestu do města, která byla majetkem české královské komory. Na jejím místě byl v letech 1681 – 1683 vystavěn panský kamenný dům s hospodářskými budovami. Až do roku 1856, kdy byl požárem zničen, byl objekt využíván k hospodářským účelům, k ubytování služebnictva a panstva. Zbytky požárem zničeného objektu „využili" podnikaví osadníci ke zvelebení svých příbytků v nedalekém okolí. Až do roku 1881 bylo místo díky mírně svažitému terénu využíváno jako zemědělská plocha k pěstování především brambor.
 

Blízkost tehdy dragounských kasáren měla za následek časté útěky koní, někdy s jezdeckými  nováčky, kteří nedokázali koně ovládnout a docházelo tak k ničení polí. Proto  bylo pole zahrnuto do tzv. vojenského zájmového eráru a přeměněno v jezdecké cvičiště.
 

V roce 1848 bylo jako ústřední orgán státní správy soudů zřízeno Ministerstvo spravedlnosti a v roce 1865 byla pod ministerstvo převedena i správa věznic.  V jeho čele stanul hrabě Ludwig Taaffe. Město Cheb v té době příslušelo do působnosti  soudu v Lokti. Velký rozmach průmyslové výroby ve městě přinesl větší osídlení města a okolí. Budova  místního  soudu  ve staré radnici na Jánském náměstí a poté v budově dnešní galerie na náměstí přestala  justičním účelům vyhovovat. Městská věznice, či spíše žalář, sídlící v dřevěném domku na místě Eskomptní banky, později spořitelny, byla kapacitně také nevyhovující.
 

Průčelí budovy Krajského soudu v Chebu, rok 1912
Průčelí budovy Krajského soudu v Chebu, rok 1912

 

V roce 1892 zástupci Ministerstva kultu a vyučování zahájili jednání se zástupci velení mocnářské armády o výkupu pozemků určených pro stavbu věznice a porotního soudu. V  roce 1898 byly zahájeny zeměměřičské práce za tehdejším městským hřbitovem, dnes Městskými sady. Při zpracování projektové dokumentace byly dle tehdejších zvyklostí v maximální možné míře využity konstrukční a dispoziční prvky z již existujících objektů sloužící justičním účelům – uzavřený komplex budov, nerespektování základní stavební výšky, kombinace architektonických stylů,  užití levných  stavebních hmot a technologií.
 

Stavební práce byly zahájeny v roce 1899. Byla vystavěna hlavní budova (původně Landgerichtsgebäude) a zároveň s ní budova porotního soudu (Schvurgerichtsgebäude). Byly vystavěny tradiční technologií se zděnými svislými konstrukcemi, nosným dvoutraktovým a ve vstupní části třítraktovým podélným systémem. Budova porotního soudu zahrnovala největší jednací síň soudu o konstrukční výšce dvou podlaží. V budově byly užity již tehdy zastaralé technologické prvky - centrální vzduchové vytápění  jen ve střední části objektu, lokální vytápění společné pro několik místností, plynové osvětlení, téměř kasárně vybavené sociální zařízení. Důležitosti a důstojnosti budovy bylo dosaženo zdobnou fasádou, žulovým obložením a masivním okenním ostěním, to vše  navozující dojem secesní zdobnosti.
 

Porotní místnost chebského soudu (v současné době je místnost podélně rozdělena, v patře jsou kanceláře soudců, v přízemí sklad)

 

 

 

 


V roce 1901 byla zahájena stavba věznice a kasáren správy věznice. Byla vystavěna opět s užitím již osvědčených  stavebních prvků a kontrukcí. Stavba věznice byla dokončena v roce 1904 a začátkem roku 1905 byla předána k užívání. Věznice byla členěna na ženskou a mužskou část, kasárna správy a ostrahy věznice. Každá měla svůj vycházkový dvůr. Vězni tehdy museli pracovat a tak ve věznici vznikly krejčovské, obuvnické dílny a prádelna.Tyto služby byly poskytovány i veřejnosti. Ve věznici byla také malá nemocnice s 15 lůžky, operační sál, ošetřovna. Přes týden se vyučovalo v malé třídě pro 25 vězňů a každou neděli byla sloužena mše ve velké vězeňské kapli. Kaple dispozičně navazovala na velkou porotní místnost soudu. Venkovní areál soudu tvořily oddělené dvory pro vězně, hospodářský dvůr, popravčí dvůr, malá zahrádkářská kolonie a chlévy pro prasata. Ostrahu objektu zajišťovala dodnes patrná masivní zeď.
 

V průběhu druhé světové války byli ve věznici internováni váleční zajatci, především Francouzi a Poláci. Kapacita věznice se tak v krátké době stala nedostatečnou a tak některé provozy byly zrušeny, (škola, výrobní dílny, chlévy) a byly přestavěny na cely. Byly také omezeny prostory pro administrativu věznice a soudu a tak byla v roce 1943 vypracována studie na jednopatrovou nástavbu budovy soudu. Protože  ale v blízkosti Chebu byly vybudovány dva koncentrační a jeden zajatecký tábor, kam byli zajatci přemístěni, zůstala studie nástavby pouze rozpracována. Dodnes jsou v obvodovém plášti budovy patrny sondy do základů objektu, aby byla zjištěna únosnost zdiva a základů.
                                                                                                               

Socialisticky uvědomělá výstavba a přestavba se nenávratně podepsala nejen na vzhledu, funkčnosti ale i stavebním řešení celého objektu. V Roce 1951 byla zrušena věznice a tato část objektu přešla do „péče" armády a tehdejší pohraniční stráže.
 

Došlo tak k absolutnímu oddělení do té doby spojených provozních celků a díky naprosto rozdílné úrovni údržby, byl nejen objekt věznice, ale také soudu v duchu pokrokového socialismu „vylepšen". Byl vyměněn střešní plášť soudu  z pálených tašek za plech, byly odstraněny všechny zdobné prvky na fasádě ve vstupní části, zaasfaltovány dvory, které do té doby pokrývala dlažba ze žulových desek ( jejich zbytky je v současné době možné  spatřit na hradu Ostroh, kolem domu č.p. 1066 na Májové ulici a na dně několika rybníků v okolí Františkových Lázní), vybourány veškeré masivní obložkové dveře a nahrazeny panelákovými zárubněmi (posledních několik dochovalých dveří je možné spatřit v oddělení P). Absolutní nevkus a necitlivost  byla nejzřetelněji patrná při pohledu z východního dvora na střední část objektu, kde do fasády byl „vkleštěn" světlík z tzv. luxferů, okenní otvory vyplněny sklápěcími okny a liniové prvky na fasádě ve dvorech byly osekány do panelákové roviny. V té době byl také proveden nejnešťastnější zásah do stavební konstrukce objektu, kdy došlo k podélnému rozdělení porotní místnosti vložením železobetonového stropu. Došlo tak ke znehodnocení nejcenější prostory v objektu. Rozdělením vzniklo v podlaží několik malých kanceláří a v přízemí vznikla tmavá, nevětratelná místnost, nehodící se k ničemu jinému než k uchovávání nepotřebných věcí a skladu.
 

Také objekt věznice nebyl uchráněn před obdobnými devastujícími vlivy. Jednalo se pouze o drobné lokální úpravy dispozic a tak z architektonického hlediska byl objekt věznice v nepoměrně lepším stavu. Od roku 1993 byl objekt opuštěn a vinou nedostatečné, či spíše žádné údržby byl ve stavu,  ve velice špatném stavu. V roce 2003 soud objekt věznice získal do své správy.
 

V roce 1996 byl vypracován návrh na využití půdního prostoru soudu. Zde měly být situovány kanceláře a uvolněné prostory měly být využity pro jednací síně. Toto řešení bylo však v roce 2000 překonáno a od té doby bylo uvažováno s kompletní rekonstrukcí nejen objektu soudu ale i objektu věznice. Ta proběhla v letech 2005-2006 a výsledek rekonstrukce je možné spatřit dnes.
 

Foto z průběhu rekonstrukce v letech 2005-2006

 

 

Dnes parkoviště

 

 

 

Pohled z parkoviště

 

 

Dnes účtárna

 

 

Dnes chodba trestního oddělení

 

 

Dříve kanceláře soudců, dne s jednací síň 227

 

 

Dvůr - západ

 

 

Dvůr - východ