Klimatické žaloby ve Štrasburku: Štrasburský soud nevyhověl mladým Portugalcům, uspěly ale švýcarské seniorky

Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil s napětím očekávané verdikty ve třech případech, označovaných také jako klimatické žaloby, které se týkaly dopadů globálního oteplování na zdraví a životní podmínky stěžovatelů. Pro nesplnění podmínek přijatelnosti odmítl štrasburský soud stížnost bývalého starosty jedné z francouzských obcí směřující proti Francii, jakož i stížnost vznesenou šesti mladými Portugalci, kde byla mezi žalovanými státy také Česká republika. U stížnosti švýcarských seniorek však štrasburský soud shledal, že Švýcarsko porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech tím, že nepodniká dostatečné kroky v boji proti klimatické změně.

Ve věci Duarte Agostinho a ostatní proti 33 státům podalo stížnost šest občanů Portugalska narozených v letech 1999 až 2012, a to proti svému domovskému státu a dalším 32 členským státům Rady Evropy včetně České republiky. Namítali porušování svých práv zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech, které mělo nastat v souvislosti s účinky klimatické změny, způsobené především emisemi skleníkových plynů. Stěžovatelé uvedli, že v Portugalsku dochází v důsledku toho stále častěji k vlnám veder a lesním požárům, které negativní dopadají na jejich fyzické i duševní zdraví a každodenní život. Namítli, že žalované státy neplní své pozitivní závazky plynoucí z Evropské úmluvy ve spojení s Pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.

V dnes zveřejněném rozhodnutí Evropský soud uznal, že klimatická změna představuje pro lidstvo existenční problém, který by měl být řešen na globální úrovni. Zároveň však zdůraznil, že účelem Úmluvy není obecná ochrana životního prostředí a že za tímto účelem byly vytvořeny jiné nástroje mezinárodního i vnitrostátního práva. Stěžovatelé žijí na území Portugalska; nacházejí se tedy pod jurisdikcí tohoto státu. Domáhají se však takového výkladu Úmluvy, dle něhož by vůči nim měly jurisdikci také ostatní žalované státy, a to s argumentem, že i počínání těchto dalších států v oblasti emisí skleníkových plynů má na ně dopady. Soud dospěl k závěru, že tento výklad by znamenal, že porušení Úmluvy by mohl namítat prakticky kdokoliv na světě. Pro takovou interpretaci nicméně nelze najít v Úmluvě základ. Štrasburský soud tedy stížnost odmítl pro absenci jurisdikce u všech žalovaných států kromě Portugalska. Ve vztahu k tomuto státu zase shledal stížnost za nepřijatelnou z důvodu nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.

Stížnost ve věci Carême proti Francii podal bývalý starosta jedné z francouzských obcí, který tvrdil, že Francie nepřijímá náležitá opatření na zabránění klimatické změně. Štrasburský soud stížnost odmítl pro neexistenci postavení oběti ve smyslu Úmluvy, a to s poukazem na to, že stěžovatel již několik let nežije ve Francii.

Jiné vyústění však měl případ Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a ostatní proti Švýcarsku. Stížnost vznesly čtyři švýcarské seniorky a organizace sdružující starší ženy obávající se dopadů globálního oteplování.  Soud konstatoval, že klimatická změna představuje vážnou hrozbu pro lidská práva přiznaná Úmluvou a že pokud budou státy konat účinně a neprodleně, mohou tuto hrozbu alespoň zčásti odvrátit. V projednávané věci vyhodnotil, že postavení oběti ve smyslu Úmluvy lze přiznat pouze stěžovatelské organizaci, která vystupuje jménem všech osob dotčených namítaným porušením Úmluvy. Dále uvedl, že z článku 8 Úmluvy lze vyvodit právo jednotlivců na účinnou ochranu ze strany státu před negativními dopady klimatické změny. Švýcarsko však zatím v této oblasti nepřijalo dostatečný právní rámec, zejména nestanovilo konkrétní limity pro emise skleníkových plynů. Proto zde Soud shledal porušení Úmluvy.

První judikát naleznete v anglickém znění zde, druhý zde a třetí zde. Anotace budou k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva na http://eslp.justice.cz/.