ESLP: Stát neprodloužením pobytového oprávnění cizinci nepochybil

Evropský soud pro lidská práva v dnešním rozsudku ve věci Mirzoyan jednomyslně shledal, že české orgány neporušily právo stěžovatele na rodinný život, když z bezpečnostních důvodů nedostal další pobytové oprávnění.

Stěžovatel je občanem Ruské federace. V České republice řadu let podnikal a žil společně s manželkou a dětmi. V roce 2011 požádal o prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění. Ministerstvo vnitra žádosti nevyhovělo, protože z utajovaných informací vyplývalo, že setrvání stěžovatele na území není žádoucí kvůli ochraně bezpečnosti. Současně uvedlo, že zamítavé rozhodnutí nepřiměřeně nezasahuje do rodinného života stěžovatele a jeho dětí. Zamítnuty byly i pozdější žádosti stěžovatele o jiná pobytová oprávnění. Také u nich ministerstvo svá rozhodnutí založilo na obsahu utajovaných informací. Advokát stěžovatele, nikoli však sám stěžovatel, se mohl seznámit s částí těchto utajovaných informací. Proti rozhodnutím stěžovatel neúspěšně brojil před správními soudy.

Štrasburský soud úvodem konstatoval, že úřady nevydáním pobytového oprávnění zasáhly do práva stěžovatele na respektování rodinného života podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Následně posuzoval, jednak zda omezení stěžovatelových práv kvůli ochraně utajovaných informací bylo kompenzováno dostatečnými zárukami, jednak zda vnitrostátní orgány odpovídajícím způsobem zohlednily rodinná pouta stěžovatele. Ministerstvo nesdělilo stěžovateli podstatu důvodů, ani konkrétní okolnosti, proč představuje hrozbu a proč mu neumožnilo seznámit se s utajovanými dokumenty. Tato omezení však byla zejména s ohledem na rozsah a kvalitu soudního přezkumu v dané věci dostatečně vykompenzována. Stran posouzení rodinné situace stěžovatele se štrasburský soud ztotožnil se závěry českých soudů, že dopad zamítavých rozhodnutí na jeho děti je nepřímý. Stěžovatel nedoložil, že by mělo stěhování na děti negativní vliv, zda hrál ústřední roli v péči o ně, proč byla jeho přítomnost v ČR klíčová pro blaho dětí, proč by ho rodina nemohla v zahraničí navštěvovat a udržovat s ním kontakt na dálku. Část dětí už byla navíc zletilá. Vnitrostátní orgány dostatečně zohlednily rodinné vazby stěžovatele a vyvážily dotčené zájmy.

Česká soudkyně ESLP Kateřina Šimáčková uplatnila k rozsudku souhlasné stanovisko.

Rozsudek v originálním anglickém znění naleznete zde.

Jeho anotace i překlad budou přibližně za měsíc k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

Kancelář vládního zmocněnce

16. května 2024