Štrasburský soud odmítl stížnost namítající porušení práva na přístup k Ústavnímu soudu

Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice. Jako zjevně neopodstatněnou vyhodnotil stížnost proti postupu Ústavního soudu, který odmítl podání z důvodu absence právního zastoupení, ačkoli stěžovatel požadoval poskytnutí dodatečné lhůty k odstranění vad návrhu s tím, že čeká, až mu předseda ČAK určí advokáta. Štrasburský soud zdůraznil zejména povinnost procesní bdělosti účastníků civilního řízení.

Stěžovatel podal v roce 2019 ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu v insolvenčním řízení, a to v poslední den dvouměsíční lhůty stanovené zákonem. Ačkoli to zákon vyžaduje, nebyl zastoupen advokátem. Ve stížnosti uvedl, že se před dvěma týdny obrátil na Českou advokátní komoru (ČAK) s žádostí o poskytnutí bezplatné právní pomoci, ale ta zatím nerozhodla. Zároveň požádal Ústavní soud o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání. O tři dny později Ústavní soud jeho stížnost odmítl s poukazem na nesplnění podmínky právního zastoupení, aniž by se zabýval žádostí o poskytnutí lhůty k odstranění vad podání. Ve Štrasburku stěžovatel namítal porušení práva na přístup k soudu podle článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech.

Vláda v řízení poukázala na to, že stěžovatel od roku 2010 podal již přes tři desítky ústavních stížností, přičemž ani v jedné věci meritorně neuspěl. V mnoha z těchto případů mu Ústavní soud poskytl lhůtu k odstranění vad podání, včetně absence právního zastoupení. Stěžovatel dále podal celkem 35 žádostí k ČAK o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby.

Štrasburský soud přisvědčil námitce vlády, že vzhledem k širšímu kontextu byl stěžovatel nepochybně obeznámen s tím, že, zaprvé, v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem, zadruhé, Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty k odstranění vad podání, a zatřetí, vyřízení žádosti o určení advokáta trvá u ČAK obvykle dva až čtyři týdny. Ačkoli tedy v projednávané věci došlo k omezení práva na přístup k Ústavnímu soudu, toto omezení bylo předvídatelné a sledovalo legitimní cíl ve smyslu zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti. Vzhledem k tomu, v jakém časovém rámci stěžovatel uplatnil svá procesní práva, souhlasil štrasburský soud s argumentem vlády, že neprokázal náležitou procesní bdělost, kterou lze očekávat od účastníka civilního řízení. Jeho stížnost tak odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Rozhodnutí naleznete ve francouzském znění zde. Anotace bude k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva na http://eslp.justice.cz/.