PŘIDAT OBLÍBENÉ
ESLP: Vnitrostátní soudy v řízení o náhradu škody porušily zásadu presumpce neviny
Štrasburský soud ve věci Machalický proti České republice shledal, že v rámci řízení o náhradu škody za trestní stíhání došlo k porušení práva stěžovatele na presumpci neviny. Civilní soudy přisuzovaly stěžovateli odpovědnost za spáchání trestné činnosti, přestože jeho trestní stíhání muselo být zastaveno z důvodu promlčení trestnosti činu.
Proti stěžovateli bylo v roce 2003 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu v 90. letech, kdy působil v pozici ředitele banky. V průběhu řízení bylo však zjištěno, že se stěžovatel podvodu nedopustil a skutek, pro který byl stíhán, by mohl být eventuálně kvalifikován jen jako méně závažný trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, u kterého platí kratší promlčecí lhůta. Ta v daném případě již uplynula a trestní stíhání stěžovatele tak bylo zastaveno. Stěžovatel se následně domáhal odškodnění za nezákonné stíhání, avšak neúspěšně. Jeho žádost byla Ministerstvem spravedlnosti zamítnuta. Také vnitrostátní soudy tvrdily, že zákon o odpovědnosti státu za škodu přiznává nárok na odškodnění jen osobě, proti které vedené trestní stíhání bylo zastaveno se závěrem, že se trestného činu nedopustila, což ale nebyl případ stěžovatele. Nejvyšší soud konkrétně uvedl, že stěžovatel se jednání naplňujícího znaky trestného činu dopustil, jeho trestnost však byla promlčena, a proto bylo v případě stěžovatele trestní stíhání zastaveno.
S odkazem na odůvodnění rozhodnutí civilních soudů stěžovatel před ESLP namítal, že v řízení o náhradě školy došlo k porušení jeho práva na presumpci neviny.
Štrasburský soud potvrdil, že Evropská úmluva o lidských právech nepřiznává osobě obviněné z trestného činu právo na odškodnění v případě zastavení trestního stíhání. Samotné zamítnutí žádosti o náhradu škody odůvodněné tím, že nelze ze zastavení trestního řízení automaticky dovozovat, že stíhání bylo od počátku nezákonné, by tedy porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy nepředstavovalo. Nicméně ESLP dospěl k závěru, že formulace obsažené v odůvodnění civilních soudů odrážely jednoznačný názor, že se stěžovatel trestného činu dopustil, ačkoliv v předchozím trestním řízení nebyl pravomocně uznán vinným. Shledal proto porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy.
Rozsudek naleznete v originálním anglickém znění zde.
Anotace a překlad rozsudku budou v dohledné době k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva a dalších mezinárodních lidskoprávních orgánů zde.
Kancelář vládního zmocněncě pro zastupování České republiky