Podávání kolektivních stížností k Evropskému výboru pro sociální práva

Evropská sociální charta a Evropský výbor pro sociální práva

Druhý pilíř ochrany základních práv na úrovni Rady Evropy představuje smluvní systém Evropské sociální charty („Charta"), který doplňuje Evropskou úmluvu o lidských právech („Úmluva") o katalog práv tzv. druhé generace. Těmi jsou zejména práva sociální a hospodářská. Smluvní systém Charty tvoří původní Charta z roku 1961, která pro Českou republiku vstoupila v platnost v roce 1999 (publikována pod č. 14/2000 Sb. m. s.), její dodatkový protokol z roku 1988, který pro Českou republiku vstoupil v platnost v roce 1999 (publikován pod č. 15/2000 Sb. m. s.), pozměňující protokol z roku 1991 (Česká republika ho ratifikovala, avšak dosud nevstoupil v platnost), protokol z roku 1995 o kolektivních stížnostech, který pro Českou republiku vstoupil v platnost v roce 2012 (publikován pod č. 80/2012 Sb. m. s.), a nakonec Revidovaná Evropská sociální charta (Česká republika ji v roce 2000 podepsala, dosud ale neratifikovala).

Státy přebírají závazky podle Charty na základě omezené možnosti výběru mezi jejími ustanoveními. Na rozdíl od Úmluvy není kontrolní mechanismus Charty založen na soudním přezkumu, ale na pravidelném předkládání zpráv o plnění stanovených závazků. Tyto zprávy projednává Evropský výbor pro sociální práva („EVSP"), své závěry následně postupuje Vládnímu výboru Charty, který u vybraných situací předkládá návrhy dalšího postupu Výboru ministrů Rady Evropy, jenž přijímá rezoluce a doporučení určená dotčeným státům. Podávání těchto zpráv o plnění závazků vyplývajících z Charty spadá v České republice i nadále do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.

Podávání kolektivních stížností na porušení Charty

Protokol z roku 1995 doplňuje mechanismus administrativní kontroly dodržování závazků o abstraktní kontrolu souladu vnitrostátní právní úpravy a praxe s ustanoveními Charty na základě tzv. kolektivních stížností. Takové stížnosti na nerespektování Charty mohou podávat jednak mezinárodní sociální partneři, mezinárodní nevládní organizace s poradním postavením u Rady Evropy, jejichž žádosti o možnost podávat kolektivní stížnosti vyhověl Vládní výbor, a národní sociální partneři. Česká republika je jedním z 16 států, které jsou protokolem aktuálně vázány.

Kolektivní stížnosti mohou – a tím se liší od individuálních stížností a oznámení, které známe z řízení před Soudem či před smluvními orgány OSN – toliko poukazovat na systémové nedostatky vnitrostátní právní úpravy či rozhodovací praxe. Výboru není možné předkládat stížnosti na individuální situace. S ohledem na tento systém není nutné v dané záležitosti vyčerpat všechny vnitrostátní prostředky nápravy a stěžující organizace nemusí být obětí namítaného porušení.

Kolektivní stížnost jsou mezinárodní organizace povinny podat v jednom ze dvou jednacích jazyků Rady Evropy, kterými jsou angličtina a francouzština. Národní organizace ji pak mohou podat i v úředním jazyce příslušného státu.   

Pokud EVSP prohlásí stížnost za přijatelnou, vyzve dotčenou smluvní stranu a stěžovatelskou organizaci, aby doložily potřebné informace, vysvětlení a připomínky, přičemž může teoreticky uspořádat i slyšení účastníků řízení. V praxi však řízení probíhá zpravidla korespondenčně. Na základě vyjádření obou stran EVSP konstatuje, zda smluvní stát dodržel své závazky podle Charty, či nikoliv. Zprávu („report") obsahující vlastní rozhodnutí („resolution") EVSP oznámí stěžovatelské organizaci, žalovanému státu a Výboru ministrů Rady Evropy. EVSP nemá pravomoc přiznat spravedlivé zadostiučinění, a to ani náhradu účelně vynaložených nákladů na podání kolektivní stížnosti.

Zastupování státu v řízeních před Evropským výborem pro sociální práva

Stejně jako v případě Evropského soudu pro lidská práva a smluvních orgánu OSN je i v případě řízení před Evropským výborem pro sociální práva úkolem vládního zmocněnce hájit zájmy České republiky jako celku, nikoli zastupovat právnické osoby, které se chtějí na tyto orgány obrátit. Nemůže jim proto poskytovat jakékoli právní rady nebo návody, které by směřovaly k podání kolektivní stížnosti proti České republice nebo ke zhoršení jejího postavení v řízení před Výborem.