Etický kodex

červen 2020

Angyalossy, Havelec a kol.

Etické zásady chování soudce

Na základě návrhu kodexu chování soudců zpracovaného v roce 2001 v Bangalore, v zájmu posílení etiky v soudnictví, vycházeje i z Etického kodexu Soudcovské unie České republiky, byl přijat tento Etický kodex:

1. Nezávislost

1. Soudce vykonává svou funkci nezávisle, na základě vlastního hodnocení skutečností a svědomitého výkladu a aplikace zákona. Nepodléhá žádným vlivům, zájmům, zásahům, nátlaku a výhrůžkám.

I.2. Soudce dbá o nezávislost výkonu soudní moci, důvěru v ni a respektuje vysoké nároky na chování soudce.

1. Nestrannost a rovnost

1. Soudce vykonává svou funkci nestranně, nezaujatě, bez předsudků a zachovává patřičnou míru zdrženlivosti.

1. Při výkonu funkce i v osobním životě se soudce chová způsobem, který neohrožuje důvěru v jeho nestrannost.

1. Soudce se zdrží projevů, které by mohly ovlivnit výsledek řízení nebo vzbudit pochybnost veřejnosti o nestrannosti řízení, a to i ve věcech, které neprojednává. Vyvaruje se chování, které by mohlo vést k jeho vyloučení z projednávané věci.

II.4. Se zástupci sdělovacích prostředků soudce jedná otevřeně, při zachování požadavku nezávislosti a nestrannosti soudní moci.

1. Soudce je zdrženlivý při veřejném vyjadřování politických názorů.

1. Soudce se při výkonu funkce i v osobním životě vyvaruje projevu jakékoli diskriminace a její podpory. Přistupuje stejně ke každému, kdo se účastní soudního řízení, a takový přístup vyžaduje i od těchto osob.

1. Bezúhonnost a důstojnost

1. Soudce se chová tak, aby jeho chování nesnižovalo vážnost soudcovského stavu. Při výkonu funkce i v osobním životě se vyvaruje jednání, které by mohlo ohrozit jeho bezúhonnost a tím vážnost soudcovského stavu, a podrobuje se omezením z toho plynoucím.

1. Soudce dbá o to, aby svou bezúhonností a důvěryhodností přispíval k tomu, aby soudní rozhodnutí byla veřejností vnímána jako spravedlivá.

1. Soudce nezneužívá svou funkci k prosazování svých osobních nebo ekonomických zájmů a k prosazování zájmů jiných osob, ani nepožaduje výhody a výsady, které mu jako soudci nepřísluší.

1. Soudce nepřijímá dary, výhody, či jiná plnění, které by mohly vzbudit dojem, že jsou poskytovány v souvislosti s výkonem jeho funkce a usiluje o to, aby takové dary, výhody či plnění nepřijímala osoba, která je vůči němu v postavení podřízeného či osoby blízké.

1. Soudce si při správě vlastního majetku počíná tak, aby neohrozil důvěru ve svou nestrannost, jeho závazky nemohly být využity k jeho ovlivňování, a usiluje o to, aby stejným způsobem vystupovaly i osoby jemu blízké.

1. Soudce se při výkonu funkce i v osobním životě vyvaruje nevhodného vystupování, projevů nebo konání, včetně takového, které objektivně vzbuzuje dojem nevhodnosti.

1. V řízení před soudem soudce zachovává důstojnost a pořádek. Soudce se ke všem chová zdvořile, korektně a trpělivě. Stejné chování vyžaduje od ostatních.

1. Zdvořile a korektně vystupuje soudce i mimo řízení před soudem, zejména jedná-li se zaměstnanci soudu.

1. Při jednání se zástupci sdělovacích prostředků je soudce vstřícný a zdvořilý. Nepokládá-li osobní sdělení za vhodné, odkáže zástupce sdělovacích prostředků na tiskového mluvčího.

1. Těžkosti osobního života se soudce snaží řešit důstojně, ohleduplně a korektně.

1. Sociální sítě a podobné platformy užívá soudce obezřetně, aby jeho názorová vyjádření, zveřejňované informace, obrazové a zvukové záznamy nenarušovaly soudcovskou důstojnost.

1. Odbornost a svědomitost

1. Soudcovské povinnosti mají pro soudce přednost před veškerými jeho jinými profesními činnostmi. Soudce se věnuje i jiným úkolům, významným pro výkon soudcovské funkce a chod soudu. Podle svých možností přispívá ke zlepšování právního vědomí mezi odbornou i laickou veřejností.

IV.2. Soudce soustavně prohlubuje a rozvíjí své odborné i další znalosti, zkušenosti a osobní kvality, které jsou důležité pro řádný výkon jeho soudcovských povinností a pro jeho působení na veřejnosti jako významné osobnosti.

1. Soudce zachovává v souladu se zákonem mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy ji přestal vykonávat.

1. Soudce plní své povinnosti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.