Štrasburský soud neshledal porušení práv otce, jehož děti se s matkou odstěhovaly do USA

Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil rozsudek o stížnosti otce, jehož bývalá manželka odvezla jejich dvě děti do Spojených států amerických. Otec však nepodal žádost o navrácení dětí do České republiky dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, proto mu štrasburský soud nevyhověl. Následně souhlas otce s přemístěním bydlišť dětí nahradily české soudy.

Stěžovatel je otcem dvojčat narozených v roce 2000 z manželství s občankou Spojených států amerických. Vztahy mezi rodiči byly konfliktní, děti měly otce rády, ale bály se ho kvůli jeho agresivnímu chování vůči matce. V roce 2012 matka bez souhlasu otce s dětmi odcestovala do Spojených států amerických a otce informovala, že se do České republiky nevrátí. Stěžovatel nepodal žádost o navrácení dětí dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

V následném řízení před českými soudy o nahrazení souhlasu otce s vycestováním nebyly děti přímo slyšeny před soudem, avšak soudy vzaly v potaz jejich přání bydlet s matkou vyjádřené před orgánem sociálně-právní ochrany dětí a znalci. Soud prvního stupně rozsudkem vydaným návrhu matky vyhověl a stanovil úpravu styku otce s dětmi prostřednictvím online platformy Skype. Vnitrostátní soud rovněž přihlédl k názoru dětí zjištěnému ve Spojených státech amerických a měl za to, že pobyt v této zemi, kde mají klid a kde jim prospívá kontakt s rodinou jejich matky, je v jejich nejlepším zájmu. Vzal také v úvahu námitku kolizního opatrovníka dětí, že otec nepožádal o navrácení dětí, ačkoli o této možnosti věděl.

Štrasburský soud přisvědčil námitce vlády, že v dané věci čelily české orgány obtížné situaci vyplývající z napětí mezi rodiči a chování stěžovatele. Vnitrostátní soudy musely reagovat na situaci, kdy děti byly již několik měsíců ve Spojených státech amerických, nicméně otec nepodal žádost o jejich navrácení dle příslušné úmluvy. Neprojevil tak zájem o jejich navrácení do země jejich obvyklého bydliště, ačkoli mu Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí nabízel pomoc. Pokud by takovou žádost podal a soudy Spojených států amerických by nařídily navrácení dětí do České republiky, tuzemské soudy by následně řešily situaci dětí a styková práva.

Podle štrasburského soudu vnitrostátní soudy přesvědčivě odůvodnily, že pobyt dětí v USA je prospěšný pro jejich vývoj a v jejich nejlepším zájmu. Tato rozhodnutí přijaly na základě názoru dětí a po přezkoumání podmínek, ve kterých žily. Postoj dětí zjišťoval opatrovník i znalci, a to i následně ve Spojených státech amerických. Názor dvojčat, kterým bylo v dané době necelých 15 let, byl navíc neměnný – přály si zůstat s matkou ve Spojených státech amerických. Otec byl s dětmi v telefonickém a e-mailovém kontaktu, styk probíhal i přes Skype. Řízení o nahrazení souhlasu otce s přemístěním bydlišť dětí bylo výsledkem předchozích událostí. Rozhodnutí vnitrostátních soudů tedy zohlednila rodinnou situaci jako celek, její vývoj v čase a nejlepší zájem dětí. Štrasburský soud tak neshledal porušení práva otce na respektování rodinného života.

Rozsudek ve věci P. N. proti České republice v originálním francouzském znění naleznete zde. Překlad rozsudku a anotace budou přibližně za měsíc k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva na adrese eslp.justice.cz.

Kancelář vládního zmocněnce

8. června 2023