Vývoj alternativních trestů v České republice

Zavedení alternativních trestů do právního řádu České republiky lze charakterizovat jako postupné, ovlivněné mimo jiné pozitivními zkušenostmi ze zahraničí.

Za nový počátek vývoje českého trestního práva lze považovat rok 1989. V tomto období došlo k zavádění a dalšímu rozšiřování alternativních trestů v rámci českého trestního práva, a to prostřednictvím řady novelizací trestních zákonů a posléze i přijetím nového trestního zákoníku v roce 2009. 

Za první významnou porevoluční změnu lze označit zrušení trestu smrti a jeho nahrazení trestem na doživotí. Tato novela zasáhla významným způsobem do systému trestů v naší společnosti, neboť kromě trestu smrti byl zrušen i trest nápravného opatření. Zároveň došlo k rozšíření možnosti uložení jiného druhu trestu místo trestu odnětí svobody a byla zakotvena výjimečnost nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestné činy s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující jeden rok.

Další změny přinesla novela z roku 1993, která rozšířila okruh činností, které lze zakázat u trestu zákazu činnosti, došlo k diferenciaci výkonu trestu odnětí svobody a byla zvýšena horní hranice peněžitého trestu z 1 000 000 Kč na 5 000 000 Kč.

Důležitým milníkem v oblasti alternativních trestů pak byl rok 1996, kdy byl do českého právního řádu zaveden trest obecně prospěšných prací. Od 1. 1. 1998 byly zavedeny další dva nové trestněprávní instituty, a to podmíněné odsouzení s dohledem a podmíněné upuštění od potrestání s dohledem. Další významné změny přišly s tzv. Velkou novelou trestního řádu z roku 2001, která významně přispěla k rozvoji alternativních přístupů v trestním právu, neboť posílila pozici trestu odnětí svobody jako ultima ratio, když zakotvila výjimečnost ukládání trestu odnětí svobody za trestné činy s horní hranicí sazby nepřevyšující 3 roky a dalšími způsoby ovlivnila rozhodování soudů o trestech. Za zlomové lze pak označit přijetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který oddělil problematiku mladistvých pachatelů a dětí mladších 15 let od pachatelů dospělých a to zejména v oblasti řízení před soudem a sankcionování.

Výraznou změnu v oblasti alternativních trestů přinesl nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Nová kodifikace je založena na přesvědčení, že na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech. Trestní právo kodifikované v trestním zákoníku již nepovažuje trest pouze za odplatu za spáchaný čin, ale vychází z prvků restorativní justice, kdy usiluje též o sociální reintegraci pachatelů a o zajištění přiměřené satisfakce obětem trestných činů. Změnila se hierarchie sankcí a je kladen důraz na individuální přístup k řešení trestních věcí, předpokládající širokou možnost využití alternativních sankcí k zajištění pozitivní motivace pachatele. Nový trestní zákoník zavedl dvě nové alternativní sankce, a to konkrétně trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské události. Rozšířily se možnosti uložení peněžitého trestu a jeho maximální výměra se zvýšila až na 36,5 milionů Kč a změny doznal i trest obecně prospěšných prací, a to v oblasti zjišťování podmínek jeho výkonu soudem před jeho uložením. Novela z roku 2011 pak značně zmírnila podmínky alternativních trestů a podmíněného propuštění a stanovila, že za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje 5 let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život, čímž znovu potvrdila, že trest odnětí svobody se považuje za trest ultima ratio. 

Z výše uvedeného vývoje vyplývá, že český systém trestního práva poskytuje dostatečný prostor pro ukládání alternativních sankcí.