Agregátor obsahu Agregátor obsahu

12.05.2022 ESLP: Stát nepochybil při navrácení dítěte do USA ani při nedobrovolném odběru biologického materiálu

Evropský soud pro lidská práva v dnešním rozsudku ve věci X. proti České republice shledal, že nedošlo k porušení práva matky na respektování jejího rodinného života, když soudy rozhodly o nuceném navrácení její dcery z České republiky do USA. Štrasburský soud konstatoval, že dítěti nehrozila žádná újma, jelikož se mělo navrátit spolu s matkou. Současně kritizoval přístup matky, která dítě protiprávně zadržovala v České republice a bránila jeho styku s otcem.

Dcera stěžovatelky se narodila ve Spojených státech amerických v roce 2014. V červnu 2016 rodina odcestovala do České republiky, kde matka s dcerou zůstaly proti vůli otce. Otec, občan Spojených států amerických, podal žádost o navrácení dítěte do USA.

České soudy dospěly k závěru, že došlo k mezinárodnímu únosu dítěte matkou a rozhodly o navrácení dítěte do Spojených států amerických. Navrácení podmínily splněním několika záruk ze strany otce, jako například zajistit matce a dítěti samostatné bydlení. Jelikož se matka s dítětem odmítla vrátit dobrovolně, v červenci 2019 došlo k výkonu rozsudku a dítě s otcem odcestovalo z České republiky. Matka v současné době žije ve Spojených státech amerických, ale dcera žije u otce.

Soud ve Štrasburku rozhodl, že navrácení dítěte do USA nebylo v rozporu s článkem 8 Úmluvy, který zaručuje právo na respektování rodinného života. Dítěti po návratu nehrozila žádná újma, české soudy počítaly s tím, že bude doprovázeno matkou, která je nejen českou občankou, ale zároveň občankou USA, kde v minulosti dlouhodobě žila.

Úplné znění rozsudku v anglickém jazyce najdete v databázi štrasburského soudu.

Asi měsíc po vydání rozsudku se objeví jeho překlad a anotace také v české databázi eslp.justice.cz.

Štrasburský soud dnes dále uveřejnil rozhodnutí ve věci Maslák proti České republice. Případ se týkal překonání odporu stěžovatele, který se i přes výzvu a poučení policie odmítl podrobit odběru DNA, sejmutí pachového vzorku a otisků prstů. Stížnost byla odmítnuta jako nepřijatelná z důvodu nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy a zčásti pro zjevnou neopodstatněnost.

Stěžovatel byl policií zadržen v rámci vyšetřování závažné trestné činnosti násilné povahy. Jelikož uvedl, že odběry biologického materiálu dobrovolně nepodstoupí, policie si vyžádala souhlas státního zástupce k použití síly za účelem překonání jeho odporu. Bezprostředně po provedení odběrů nebyly na stěžovateli patrné známky zranění, později si však stěžoval na bolest v oblasti krku, kolene a kotníku. Stěžovatel se proti údajně hrubému zacházení ze strany policie bránil podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud ji odmítl z důvodu, že dříve nevyužil jiné prostředky nápravy, které mu právní řád nabízel.

Štrasburský soud se ztotožnil s argumentací vlády, že stěžovatel měl k dispozici několik účinných vnitrostátních prostředků nápravy, které byl povinen vyčerpat. Konkrétně mohl podat trestní oznámení vůči policistům, kterým by se musela zabývat Generální inspekce bezpečnostních sborů, dále mohl požádat o přezkoumání postupu policie dle § 157a trestního řádu a konečně i uplatnit u Ministerstva vnitra nárok na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Jelikož tyto prostředky nápravy stěžovatel nevyužil, jeho stížnost Soud prohlásil za nepřijatelnou a odmítl.

Rozhodnutí v celém znění naleznete v anglickém jazyce zde.

Anotace rozhodnutí bude přibližně za měsíc k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

 

Kancelář vládního zmocněnce

12. května 2022